04.03.2014

S některými z nich se znáte osobně, od jiných by vám byla povědomá tvář a s mnohými se možná jen míjíte. Je řeč o nájemnících Albertov Rental Apartments. Pocházejí ze všech koutů celého světa.  A všichni mají zajímavé životní příběhy, které je přivedly až sem do Prahy, do Albertova. Představujeme vám první z našich rezidentů: Oksana Ahmadzada z Ázerbájdžánu. 

Paní Oksana žije na Albertově se svou rodinou již přes dva roky. Do Česka přijela za svým manželem, který zde od roku 2002 podniká v IT. V Praze bydlí se svými dvěma dcerami. Starší Mariam je osm let a navštěvuje třetí třídu v anglické základní škole. Ta tak kromě rodného jazyka zná již plynně angličtinu a češtinu.  Menší, jedenapůlroční Sára si zatím užívá domácí život s maminkou. 

Život v Česku a v Praze si paní Oksana nemůže vynachválit: „Moc se mi tady líbí. Miluji Prahu, je to krásné město. Je tady klid. A na rozdíl od Ázerbájdžánu všechno funguje tak, jak má. A není zde tak velká korupce.“ Navzdory neustálé, byť oprávněné kritice korupce v české politice, je hezké slyšet, že nejsme na tom až tak špatně.  Zatímco v Baku se bez auta téměř nemohla obejít, v Praze je nadšená z kvalitní hromadné dopravy, která jezdí často a téměř všude. Ani nevíme, za co vše bychom mohli být vděčni. 

S dětmi často chodí na procházky do okolních parků na Folimance,  na Vyšehradě či na hřiště na Výtoni. Nejraději ale mají park v Průhonicích, kam si alespoň jednou či dvakrát za měsíc udělají výlet. Na výlety se vydávají i za Prahu a tak už navštívili Český Krumlov, Karlštejn, Křivoklát, Litoměřice a další zajímavá města a místa. 

„Občas se mne lidé ptají, co mi v Česku chybí. Je to moře,“ vzpomíná na rodné město Baku. Baku je hlavní město Ázerbájdžánu a leží na pobřeží Kaspického moře. Teploty během léta dosahují 40 stupňů. I když je část pobřeží využívána pro těžbu ropy, na jihu Baku jsou i krásné pláže. Ropa je hlavním pilířem Ázerbájdžánské ekonomiky, která kolem roku 2005 rostla v dvouciferných číslech. Díky ropě Baku zažívá v posledních letech i stavební boom. Obyvatelé zde mluví ázerbájdžánštinou, jazykem blízkým turečtině.

Kromě moře paní Oksaně ještě chybí kvalitní a chutné ovoce a zelenina. Nezralým plodům v supermarketech se snaží vyhýbat a tak chodí nakupovat na různá tržiště a farmářské trhy, například v Holešovicích či na Náměstí Republiky. Ázerbájdžánská kuchyně je totiž bohatá nejen na maso, z něhož se dělají různé kebaby, ale právě i zeleninu. Národním jídlem je plov, který se připravuje z rýže, různých druhů masa, někdy i sušeného ovoce a bylinek. Plov, byť v trochu odlišné uzbecké variantě, můžete ochutnat v restauraci Samarkand na Kampě, kterou doporučuje. Bylinky jsou tradiční součástí ázerbájdžánských jídel, což v Česku může být problém: „V Ázerbájdžánu se na trzích bylinky prodávají ve velkém množství, v Praze jsou obvykle jen v malých svazečcích.“ 

Češi jsou uzavřenější a střeží si své soukromí více, než jak tomu je paní Oksana přivyklá z rodné země a tak má známé a přátelé více mezi dalšími cizinci, Bulhary, Ukrajinci či Maďary než mezi Čechy.  Přesto paní Oskana říká, že jsou v Praze spokojeni a dodává: „Líbí se mi i počasí.“