Není většího symbolu českého vlastenectví, než je Národní divadlo. Honosná budova na břehu Vltavy naproti Hradčan je toho důkazem. Nejde však jen o architektonický skvost. Repertoár Národního divadla, všech tří souborů – činohry, baletu i opery –, stále nese punc té největší kvality. Každé představení oplývá jedinečnou atmosférou a okázalostí. Dodnes se Národní divadlo těší úctě všech generací.

Do Zlaté kapličky jen ve svátečním

Přijít na představení Národního divadla v džínech a svetru je společenské faux pas. Jestliže je v moderní době čím dál tím víc běžné navštěvovat divadla v neformálním stylu, zde zůstaly zásady etikety pevné. Honosné zdobení exteriéru i interiéru budovy ani nedovoluje jinak. Jen na pozlacení střechy bylo použito dva a půl kila zlata. Proto se také Národnímu divadlu příhodně přezdívá „Zlatá kaplička“.

Sbírky na vlastenecké divadlo

Stačil rok od první myšlenky na Národní divadlo, aby skupina obrozenců v čele s Františkem Palackým slavila úspěch. V roce 1845 získala výsadu „na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla. Trvalo však dlouhých šest let, než byly vyhlášeny sbírky, ve kterých se toužil angažovat celý národ. Přispívali chudí i bohatí, šlechtici, měšťané i rolníci. První výnosy zaplatily nákup pozemku situovaného naproti majestátnímu panoramatu Hradčan.

Malá záplata: Prozatímní divadlo

Smělé plány zabrzdil Bachův absolutismus. Období 50. let 19. století, jemuž vládli vysocí úředníci. Tehdy převážil koncept skromné prozatímní scény na jižní straně pozemku, otevřené v roce 1862. Obrysy Prozatímního divadla, které se nakonec stalo součástí honosné budovy, jsou dodnes zřetelné ve zvýšené části zadního traktu Národního divadla.

Víc než jeden základní kámen

Poklepání základního kamene současné novorenesanční budovy připadlo na 16. května 1868. Do Prahy se sjelo statisíce lidí, aby byly při tom, taková to byla sláva! Kamenů bylo hned několik – z mnoha krajů a míst. Mohlo jich být kolem 20, přesné číslo je tajemstvím. Podle dobových dokumentů se však i některé odmítaly, a to když připomínaly nešťastné okamžiky české historie jako například kámen z Přibyslavi, kde zemřel Jan Žižka.

Z malé dárkyně slavná herečka

Pomoci postavit Národní divadlo chtěl každý vlastenec. Finančně nebo řemeslně. Mezi prvními přispělo do sbírky malé děvče, Otylka z Vídně, se svými bratry. Následující roky stejná slečna v podpoře pokračovala – pořádala dobročinná představení po venkově a výtěžek posílala na stavbu divadla do Prahy. Později se ukázalo, že děvčátko investovalo do své zářné budoucnosti. Byla to Otýlie Sklenářová-Malá, jedna z nejslavnějších hereček své doby. Pracovní angažmá začínala v Prozatímním divadle, aby v roce 1881 otevírala Národní divadlo v první činoherní hře. Ozdobou souboru Národního divadla byla více než 20 let.

Jak k Národnímu divadlu

Dominanty vltavského břehu naproti ostrovu Žofín snadno dosáhnete pěšky i městskou hromadnou dopravou. Pokud startujete na druhém břehu řeky, projděte se v parku Kampa nebo po Střeleckém ostrově pod mostem Legií. Za hezkého počasí si zde můžete půjčit pramici nebo šlapadlo. Stejnojmenné tramvajové zastávky jsou hned u Národního divadla. Stanice žlutého metra B – Národní třída – se nachází pět minut chůze směrem do centra, na Václavské náměstí dojdete od divadla za deset minut.

Komentované prohlídky historické budovy Národního divadla lze domluvit pro skupiny i jednotlivce v mnoha světových jazycích.