05.02.2014

Eduard AlbertAlbertov. To je jméno tramvajové zastávky i jméno ulice spojující ulice Na Slupi a Ke Karlovu i celého přilehlého okolí. A dokonce i náš areál zařízených bytů k pronájmu nese  toto pojmenování – Albertov Rental Apartments. Ale víte, jaká je historie tohoto jména?

Ulice i čtvrť je pojmenovaná po Eduardu Albertovi, který se narodil roku 1841 a stal se věhlasným chirurgem a profesorem na Vídeňské univerzitě. Ale byl i básníkem, překladatelem a podílel se na českém kulturním dění. Člověk s renesančním rozhledem.

Albert pocházel z Žamberku, ale již po absolvování gymnázia odešel do Vídně studovat lékařství. Již zde se projevovala jeho nezdolná píle a odhodlání. O odvrácené straně tohoto usilování doktor Svítil-Karmík napsal: „Bohužel dlouholeté noční studium, při němž černou kávou spánek zaháněn, vymstilo se po letech předčasnou sklerosou, jež se osudově hlásila už na vrcholu životní zralosti a v plné duševní síle.“

Ve dvaatřiceti letech byl jmenován řádným profesorem chirurgie v Innsbrucku. Dál se horlivě věnoval jak chirurgické praxi tak vlastnímu výzkumu. Stal se výrazným průkopníkem antisepse v bývalém rakouském mocnářství. Těžko si představit, jak vypadala chirurgie v druhé polovině 19. století, kdy se teprve prosazovaly přístupy, které jsou dnes zcela běžné.

Zde také píše své opus magnum, čtyřsvazkovou učebnici chirurgie. Práce na díle mu zabrala celých osm let a vzbudil zájem a obdiv lékařských kruhů v celé Evropě. Albertův žák dr. Maydl vzpomíná na toto období: „Vzpomínám kolik hodin denně a den co den bez výjimky trávíval u stolku mezi okny ve své klinické pracovně, zahalen v neproniknutelné oblaky dýmu tabákového.“ O zdravé životosprávě se v té době ještě příliš nemluvilo a ani nevědělo.

V roce 1881 se ucházel o místo přednosty chirurgické kliniky při české univerzitě. Zde sice neuspěl, avšak záhy získal ještě prestižnější postavení jako přednosta chirurgické kliniky ve Vídni. Ve Vídni i vyučoval a vedl soukromou praxi s vybranou klientelou, do níž patřila řada předních šlechtických rodin a politiků.

Nicméně nejen dnešní doba je plna shonu a uspěchanosti, v roce 1884 píše Albert v dopise svému příteli: „…sednout si někde do malého městečka nebo vesničky, daleko vzdálené od všeho motání a kolotání, lopotání a namáhání a doma – v srdci svém seděti.“ Později se proto stále častěji vracel do rodného Žamberku, kde si vybudoval i letní sídlo. Žamberku se věnoval i jako historik, společně s farářem K. Chotovským sepsal „Historii města Žamberka“.

V Čechách se stýkal a dopisoval s českou kulturní a politickou elitou, s T. G. Masarykem, Jaroslavem Vrchlickým či Aloisem Jiráskem. Aktivně překládal českou poezii do němčiny, snažil se v německy mluvícím světě propagovat českou kulturu. Sám poezii i psal. Vydání vlastní sbírky se už bohužel nedožil. Sbírku „Na zemi a na nebi“ uspořádal jeho přítel Jaroslav Vrchlický. Vydavatel v předmluvě naspal: „Zajímavé zůstane, že první tyto pokusy vznikly v posledním roce jeho života, téměř na prahu šedesátky, kde jinde poetický zdroj u básníků z povolání pravidelně vysychá.“

Eduard Albert zemřel nečekaně ve svých 59 letech ve svém rodném Žamberku.

(Foto zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Eduard_Albert.jpg)