Expozice Národního muzea naleznete v 11 pražských a pěti mimopražských objektech. Co se týče historického významu, umístění a popularity ale jasně vede monumentální stavba na vrcholu Václavského náměstí. Především hlavnímu sídlu Národního muzea se věnuje i tento článek.

Národní muzeum není jen jedno

Když se řekne Národní muzeum, jako první většině lidí vytane na mysl to na Václavském náměstí. Rozsáhlé sbírky z různých vědních oborů, od přírodovědných po oblasti společenských věd, jsou k vidění i jinde. Ostatně, takový objem by ani monumentální budova v centru Prahy sama nepojala.

Za návštěvu určitě stojí také Národní památník na Vítkově, České muzeum hudby v Karmelitské ulici, Nová budova Národního muzea ve Vinohradské ulici, expozice Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur na Betlémském náměstí a další tematické výstavní objekty. Jednotlivé aktuální i stálé expozice si můžete vybrat na přehledném webu instituce.

Dominanta Václavského náměstí

Nejstarší muzejní ústav v Čechách vznikl v roce 1818 jako „Vlastenecké muzeum“ provoláním zástupci šlechty a akademické veřejnosti. Zpočátku chybělo společné sídlo, kam by se sbírky ukládaly, a tak se shromažďovaly v klášteře na Starém Městě, ale i v soukromých bytech. Až roku 1876 se naskytlo skvělé místo pro výstavbu Národního muzea – na horním konci prestižního Václavského náměstí po zbořené Koňské bráně, která byla součástí ještě pražského opevnění. Stále však chyběl schválený projekt budovy.

Stavba Národního muzea

Konkurz na projekt Národního muzea ovládl návrh architekta Josefa Schulze, a to hlavně díky okázalému pantheonu uprostřed budovy. Novorenesanční stavba za dva miliony zlatých započala roku 1885 s plánovaným dokončením do čtyř let. Vynikala honosnou výzdobou od předních českých malířů a sochařů. V monumentálnosti možná předčila vlastní funkčnost (je překvapivé, že se v projektu téměř nepočítalo s prostory pro depozitáře).

Osobnosti a filantropové v Národním muzeu

S Národním muzeem je spjata plejáda českých osobností. Paleontologové, zoologové, geologové, cestovatelé, vysocí šlechtici, kněží a vědci věnovali začínajícímu muzeu své rozsáhlé sbírky a proslavili instituci ve světě (například Bernard Bolzano, Emil Holub, Vojta Náprstek, František Palacký, hrabě Kašpar M. Sternberg a další). Pod okny na fasádě Národního muzea dnes můžeme číst 72 jmen české historie zde zvěčněných zlatým písmem.

Trvalá vzpomínka na okupaci

21. srpen 1968 se zapsal černým písmem do dějin Československa i Historické budovy Národního muzea. Tehdy čelil národ vpádu okupantských vojsk Varšavské smlouvy a v centru metropole si sovětští vojáci vybrali za svůj cíl právě Národní muzeum. Údajně si jej měli splést se sídlem rádia Svobodná Evropa.

Ostřelování zanechalo četné škody na omítce, reliéfech i v interiérech architektonické památky. Hrubé narušení fasády bylo v 70. letech 20. století opraveno kamennými plombami, tzv. filuňky, které jsou na průčelí stavby dodnes patrné. Jako memento smutné události zůstanou stopy po střelbě v omítce zachovány i po ukončení současné rekonstrukce.

Ohrožení muzea v podobě magistrály

Ač Národní muzeum přežilo okupaci nacisty i sovětských vojsk, největší hrozbu budově a sbírkám přivodili sami Češi. Necitlivé odstřihnutí muzea od Václavského náměstí frekventovanou magistrálou je stále předmětem vášnivých pří. Faktem je, že architektonický skvost nadměrným hlukem, prašností a otřesy věčně ucpané magistrály trpí. Nalézt řešení pro problematickou pražskou dopravu a zároveň zachovat ideální podmínky k uchovávání kulturního dědictví se dosud nepodařilo.